Jeden z pilířů lidského bytí-láska!

         Láska. Pocit, stav nebo životní styl? Každý ji dokáže popsat jinými slovy. Na každého má však stejný vliv. Člověk je díky ní šťastný nebo nešťastný, naplněný nebo nenaplněný. Záleží na tom, zda ji správně uchopí a jak moc ji nechá v sobě působit.

Fascinuje mě, když někdo tvrdí, že filmy o lásce, zamilovanosti, nejsou pro ně to pravé. Vždyť láska je pro všechny, bez rozdílu. Každý po ní prahne, každý ji potřebuje. Je kořením života, vzbuzuje v nás vášeň, touhu. Možná to bude znít jako klišé, ale láska hýbe světem. Je spousta oblastí, ve kterých působí. Člověk může cítit lásku k partnerovi, rodině, práci či koníčkům. Co je však jisté, ve všech těchto oblastech je opravdu nesmírně důležitá.

Když se zaměříme na lásku dvou lidí, nejlépe nám poslouží přísloví: „Žena je kořenem, muž stromem. Strom vyroste vysoko jen tehdy, má-li silné kořeny.“. Jeden druhého k životu potřebují. Tím, že jsou oba odlišní, tím více je to k sobě táhne a mohou si být více nápomocni, skvěle se doplňovat, podporovat se. Síla lásky je nepopsatelná. Člověk je kvůli ní ochoten dělat bláznivé věci, které by jej jinak nenapadly. Nebojí se riskovat. Dodává člověku pocit, že je něčím výjimečný, nenahraditelný. Jeden s druhým může sdílet své radosti i to, co se mu zrovna nepodaří.

Různé studie dokazují, že člověk, který má dostatek lásky, je úspěšnější i v ostatních oblastech života, než ten, který lásku postrádá. Láska člověku jednoduše dodává šťávu. K čemu by vám bylo auto, kdyby v něm nebyla pohonná hmota? Nebo květina v květináči bez pravidelného přísunu vláhy? Může být sebevíc okouzlující, nádherná, ale bez vláhy dlouho nevydrží a zvadne. Takovýchto příkladů bych mohla uvést nepřeberné množství.

Velice důležitou roli hraje láska v práci, kde člověk tráví poměrné množství svého času. Je tedy opravdu důležité dělat to, co vás baví, naplňuje. Věnovat se činnosti, kterou milujete. Pak se člověk cítí daleko naplněnější a spokojenější, má chuť se dále rozvíjet. Především to jde na každém vidět, když dělá to, co ho baví. Jistě jste zažili moment, kdy se na vás jedna paní prodavačka mračí oproti druhé, která vám navíc s úsměvem na tváři popřeje pěkný den. Ta pak svoji radost přenáší i na ostatní. Všichni vynálezci museli milovat svůj obor, jinak by nebyli ochotni vytrpět mnohé prvotní neúspěchy a zkoušky, aby nakonec dosáhli blaženého pocitu, že to zvládli. Láska je tedy velice potřebná v každé činnosti, kterou děláme. Láska svým způsobem není podstatné jméno, ale sloveso. Je to činnost. Musí se dělat, musí se žít!

Nebylo by krásné žít mezi lidmi, kteří dělají to, co milují, po boku milujících lidí, které oni sami milují?  Nebojme se tedy lásku projevovat, popusťme jí uzdu, ať v nás může růst a naplňovat tak náš život! 

V.M.

Největší nepřítel člověka-strach

Každý ho zná. Je těžké se naučit jej překonat, ale také velice důležité umět se mu postavit, bojovat s ním. Pro někoho je to celoživotní výzva, pro někoho otázka pár let tréninku. Proč se vlastně vyplatí, postavit se mu tváří v tvář a říci: „Díky, nemám zájem!“?

Odpověď je opravdu jednoduchá. Strach ovlivňuje vše, co děláme, říkáme, za čím si jdeme, o čem sníme, ovlivňuje naše vztahy, kariéru. Jistě mi dáte za pravdu, že kvůli strachu ze selhání, prohry, jsme každý z nás propásli ne malé množství příležitostí a šancí. Nemusí jít pouze o věci ve velkém měřítku, může se jednat o zdánlivé maličkosti každého dne, kdy se např. rozhodujeme, zda se ve škole či na školení přihlásíme a zeptáme se na jev, kterému nerozumíme, nebo když se bojíme, že uděláme chybu a ztrapníme se, a proto raději nic neřekneme. Jestliže se člověk naučí překonávat takovéto strachy, obavy ve větším měřítku postupem času ztratí na síle.

Je spousta knih, které děti na školách mají povinnost číst. Dle mého názoru by knihy o boji se strachem měly převažovat, neboť to je to, s čím se každý v životě potká a má jistotu, že se mu nevyhne. Další z důvodů, proč by lidé, a nejenom studenti, měli číst tyto knihy, je, aby se nebáli jít si za svým, co je v životě baví a naplňuje, aby se nebáli názoru ostatních, co si o nich řeknou.

Jak se říká, strach má velké oči. Nenechme se jím tedy ovlivňovat, postavme se mu, překonejme ho! Výsledek stojí za to. Každý si jistě vybaví ten příjemný pocit, když zdolá něco, čeho se obával, mnohdy i zbytečně. Strach zkresluje naše myšlení, logické uvažování.

Umět překonávat strach není jednoduché, ale také ne nemožné. Záleží to jen na nás, čemu dáme přednost. Zda budeme podporovat toho odvážného, sebevědomého ducha, kterého každý v sobě má, nebo zda si vybereme cestu sklíčeného, ustrašeného, vyklepaného člověka. Upřímně, ve společnosti kterého z těchto dvou lidí byste se cítili lépe? Jistě mi dáte za pravdu, že v přítomnosti toho prvního. Tím, že se nebojí výzev, překážek, je daleko více plný energie a odhodlání, než ten, který má pomalu strach někoho pozdravit, je zajisté přínosnějším společníkem.

Spousta obchodníků má strach z odmítnutí. Myslíte si, že člověk, který nemá vybudovaný postoj a víru v to, co nabízí, dokáže někoho přesvědčit o kvalitách jeho služby či produktu? Předpokládám, že nikoliv. Bude totiž nevědomky předávat svoji nejistotu, obavy a pochybnosti na druhé. S tím bohužel nikdo nikdy dlouhodobě neuspěje.

Strach z odmítnutí, zklamání se často projevuje i ve vztazích. Ať už partnerských, či rodinných. Lidé se začnou bát, tudíž se ponoří do negativních scénářů, co když, co kdyby. To je začátek konce. Člověk musí věřit druhému a dávat mu to najevo! Každý víru potřebuje, ať už je v jakékoliv podobě. Blízký člověk od nás potřebuje slyšet, že je v našich očích dost silný na to, aby vše zvládnul, potřebuje naši podporu a víru v něj samotného. Pokud chce člověk kvalitní vztah, úspěšnou kariéru, bohatství, ať už fyzické, či duševní, musí nechat strach za dveřmi, věřit sobě, blízkým a pustit se do akce. Do všeho, čeho se kvůli strachu nepustil či odsunul na vedlejší kolej.

Věřím, že každému, kdo začne byť malými krůčky bojovat proti strachu, se zlepší život ve všech směrech, duševně poroste a bude celkově šťastnější a spokojenější. Elbert Hubbard kdysi řekl: 

„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ 

Buďme tedy odvážní. Vím, že každý má v sobě dostatek odvahy strach překonat. Vše závisí jen a jen na nás, zda tuto odvahu v sobě zapálíme. Netvrdím, že je to lehké, protože sama se strachem stále bojuji. Ale věřím, že jej jednou stejně překonám!

V.M.

Záleží na nás, v jakých barvách se budeme dívat na svět!

Každý jistě zná ten pocit, kdy ráno otevře šatní skříň a pomyslí si: „Vždyť nemám co na sebe!“, i přesto, že je skříň od pohledu přeplněná. Hlavní problém většinou tkví v tom, že zde člověk může najít věci všech možných barev i střihů, více či méně pohodlných kousků oblečení, což na nás ve výsledku působí značně chaotickým dojmem.

Ne nadarmo se říká, že šaty dělají člověka. Každý mi dá jistě za pravdu, že jestliže si člověk na sebe obleče něco, v čem se cítí opravdu dobře, odvede jakoukoliv činnost podstatně lépe a s příjemnějším pocitem, mnohdy i s úsměvem na tváři. Oproti tomu, když má člověk pracovat a komunikovat s ostatními lidmi v momentě, kdy si sám připadá neupraveně. Vše se mu pak dělá tak nějak obtížněji, s menší chutí do akce.

To, co máme na sobě, jak vypadáme, vědomky i nevědomky působí na nás i okolí. Každý má oblíbenou nějakou barvu, protože se v ní přirozeně cítí dobře. Kdo by nechtěl tento pocit zažívat každý den? Pocit, kdy víte, že vám to, co máte právě na sobě, skvěle sedí. Kdy vás každý pochválí, jak vám to dnes sluší a že je radost se na Vás dívat.

Vzhled je jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují první dojem. V odborných literaturách se uvádí, že naše vizáž tvoří přibližně 55% z celkového prvního dojmu, který na člověka uděláme. Převyšuje to dokonce i to, jak se vyjadřujeme, jaká používáme gesta. Proto není na škodu vědět, v jakých barvách působíme na ostatní, ale především na sebe, příjemněji. Ve chvíli, kdy máme na sobě barvu, která se nehodí k našemu typu pleti, barvě vlasů a očí, veškeré nedokonalosti i ty, kterých si běžně nevšimneme, jsou daleko výraznější a upoutají naši pozornost. Člověk, se kterým se bavíme, tím pádem nevnímá jako dominantní naše oči a to, jací jsme jako osobnost, ale právě tyto nedostatky.

"Oblékejte se tak, jako by to bylo naposled!" (Coco Chanel)

K tomu, aby člověk zjistil, jaké odstíny jednotlivých barev podtrhnou jeho osobnost, slouží barevná typologie. Já osobně využívám tzv. šátkové metody, díky které jsem vám schopna určit přesné odstíny barev nejlépe padnoucích vašemu typu. Tyto barevné osobnostní typy mám rozdělené do 12 kategorií. Někdo může znát základní rozdělení na jaro, léto, podzim, zima. Já však tyto jednotlivé kategorie dále dělím na další 3 podkategorie, tím docílím přesnější definice odstínů.

To, co si člověk vezme ráno na sebe, bude řešit každý den. Tomu se nikdo nevyhne. Proto si myslím, že je opravdu důležité tomu věnovat značnou pozornost, neboť to může pozitivně či negativně ovlivnit celý náš den, naše výkony, komunikaci s ostatními a náš vlastní pocit. Ráda Vám pomohu objevit barvy a střihy, které nejlépe vystihnou Vaši osobnost!

V.M.

Moje cesta ke kráse a zdravému sebevědomí

Narodila jsem se do velice početné rodiny, mám 7 sourozenců. I kdybych v životě nezažila nic zajímavého a přínosného, tento fakt to zcela nahradí. Člověk se totiž musí naučit být tolerantní, vycházet s různými typy lidí, ale také v určitých chvílích umět prosadit svůj vlastní názor, což se každému v životě hodí. Vzhledem k tomu, že jsem nejstarší z holek, měla jsem privilegium mít vždy nové oblečení, ale zároveň také povinnost pečovat o něj takovým způsobem, aby ho po mně mohly nosit ostatní sestry. Díky tomu jsem si ke svému oblečení vytvořila jistý vztah.

Jako malá holka jsem se vyžívala v navrhování šatů, kombinování barev. To trvalo do chvíle, kdy jsem svoji pozornost přesunula na školu. V tu chvíli jsem svému vzhledu nedávala takovou váhu, jaká se u dívek v pubertálním věku očekává. V realitě to vypadalo tak, že jsem každé ráno sáhla po prvním, nejméně nápadném kousku oblečení, aby si mě nikdo moc nevšímal, nestarala jsem se o pleť.

Během studia na gymnáziu se kolem mě najednou začala objevovat spousta hezkých kluků. Tehdy jsem si uvědomila, že bych svůj vzhled neměla dávat na vedlejší kolej. Postupně jsem v sobě začala znovuobjevovat vášeň k barvám, vhodným kombinacím, módě a péči o pleť. Je to až neuvěřitelné, ale v ten moment jsem se opět začala usmívat na svět, viděla jsem veškerou krásu kolem sebe, ale především i tu vlastní. Vnitřně jsem opravdu rozkvetla. Tento pocit bych přála zažít každému! Najednou mi lidé v mém okolí začali říkat, jak mi to dnes sluší, jak jsem hezky sladěná, jak to dělám, že se stále usmívám a spoustu dalšího. Nedávala jsem tomu však velkou váhu.

V maturitním ročníku jsem se však zamyslela, proč bych se tomu, co mě baví, nemohla věnovat na profesionální úrovni? Vždyť co je víc, než dělat to, co vám dodává úsměv na rtech? Sebrala jsem tedy veškerou odvahu a přihlásila se na různé kurzy vizáže a stylu u opravdových profesionálů, kteří se této problematice věnují nejméně 15 let. Opravdu mě potěšilo, když mě odbornice na typologii barev upřímně pochválila, že se jí za celou svoji profesionální dráhu vizážistky nestalo, že by někdo tak přirozeně a bez delšího váhání vnímal barvy tak, jako já.

Díky známým a přátelům, kteří se pohybují v podnikatelských sférách, se mi dostalo příležitosti spolupracovat s jednou z nejkvalitnějších kosmetik, Artistry. Vzhledem k předešlým zkušenostem z oblasti MLM a přímého prodeje jsem v tomto viděla velký potenciál. Záhy jsem zjistila, že jsem se nemýlila! Po čase jsem se tomu tedy rozhodla věnovat naplno.

"Budoucnost patří těm, kdo věří svým krásným snům." (E. Roosevelt)

Zjistila jsem, že mě opravdu obohacuje pomáhat ostatním, aby objevili sebe sama, svoji vlastní krásu. Líbilo se mi, když jsem měla možnost lidi naučit, jak se nalíčit na běžný den či významnou událost, a kdy se všichni na sebe najednou usmívali do zrcadla. Když i sami muži během konzultací barevné typologie začali vnímat to, jaké barvy jim sluší, či nikoliv. Tyto momenty ve mně nastartovaly touho, všechny své znalosti předat dál. Věřím, že tento skvělý pocit může zažít každý!

"Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo nikoliv, pokaždé máte pravdu!" (H. Ford)

V.M.

Jak vzory mění naši postavu

Věděli jste, že vzory dokážou opticky zvětšit či zmenšit naši postavu? Emotikona smile

Červený kruh obou obrazců má stejný průměr. Liší se pouze velikost vnějších kruhů. Když si za ČERVENÝ KRUH dosadíme NAŠI POSTAVU, zjistíme, že MALÉ VZORY postavu opticky ZVĚTŠUJÍ, kdežto VELKÉ VZORY postavu ZMENŠUJÍ. 

Z toho vyplývá, že např. osoby, které jsou menšího vzrůstu, by měly volit spíše menší vzory než velké,aby opticky působily větší, než ve skutečnosti jsou. :) 

V.M.