Být sám (se) sebou
Když v týdnu jeden z mých nejbližších poznamenal,
že mnoho času tráví staráním se sám o sebe, říkal to s jistým negativním
podtextem, jako by se za to styděl. V tu chvíli jsem se musela zastavit a
zeptat se sama sebe, jak moc důležité je v prvé řadě starat se o sebe a
poté až o druhé? Jak moc velkou váhu bychom tomu měli dávat? Po krátkém
přemýšlení jsem dospěla k názoru, že je to nesmírně důležité a prospěšné
nejenom pro nás, ale i pro lidi kolem.
Každý den jsme obklopeni spoustou lidí. S kým ale
trávíme nejvíce času, ve dne i v noci, jsme my sami. Proto bychom neměli
opomíjet čas věnovaný péči o své tělo i mysl. Opravdu velká síla a energie se
skrývá právě v tom, jak vnímáme sami sebe, jaký máme k sobě vztah. To
všechno se potom přenáší na ostatní. Je tedy nejenom v našem, ale i v zájmu
ostatních, abychom se naučili mít čas jenom na sebe, na uvědomění si svého bytí,
svých hodnot, svého těla, čas na zregenerování.
Čas, kdy se věnujeme činnostem, které nám připomínají, proč
jsme pro svět tak zajímaví a jedineční. Čas, kdy se věnujeme sportu, kreslení
či jakékoliv jiné tvorbě, nebo hýčkání se. Čas, kdy se prostě máme rádi a jsme
vděční za to, jací jsme. Netvrdím, že bychom neměli usilovat o to být lepší,
ale neměli bychom zapomínat na to se pochválit, nejenom se stále za
něčím hnát. To bychom se potom mohli jednou dočista uhnat a ze života bychom
neměli nic.
Lidé kolem nás naši spokojenost, radost z nás samých,
vycítí a uvítají. Každý je zajisté rád, když může trávit čas s člověkem,
který září, nestěžuje si, ale naopak inspiruje ostatní k tomu být vděčný
za každý den, který může prožít. Je to dar, umět si toto všechno uvědomovat.
John Gray ve své knize Ohnivá Venuše, studený Mars píše, že
by člověk neměl být spokojený jenom na základě vztahu, ale neměl by také
zapomínat na ostatní lidi a aktivity, které ho činí šťastným. Partner by měl
být zodpovědný pouze za desetinu naší celkové spokojenosti. V první chvíli
jsem to nechápala, ale pak jsem uhodila hřebíček na hlavičku. Jestliže nás
partner např. něčím zklame, nepotěší, nemusí to nutně znamenat konec světa,
neboť ostatních 9/10 to může nahradit a my se tak můžeme snáze přese všechno
lépe přenést a neobviňovat naši drahou polovičku z naší nespokojenosti. Můžeme
si totiž za to v podstatě sami, že se moc upínáme na jednu jedinou věc.
Snažme se mít vše v rovnováze. Čas, který věnujeme
nejprve sami sobě (ať už po fyzické či duchovní stránce), tak lidem, na kterých
nám záleží, a činnostem, které milujeme. I kdyby některá z těchto části
někdy převažovala, nebude to mít takové následky, jako kdybychom se zaměřili
pouze na jednu jedinou věc či osobu. Nezapomínejme na to, kým jsme. To, proč
nás ostatní mají rádi. To, co nás dělá takové, jakými jsme. Věnujme se tomu a
prohlubujme to, ať je to cokoliv. Jestliže nás to naplňuje, vždy to bude mít
pro nás pro všechny přínos. Budeme díky tomu všichni spokojenější. Po tom touží
každý, není-liž pravda? :)
V.M.